[video]
[video]
[video]
[video]
[video]
[video]
“Chegados. Um qualquer lugar londrino à primeira vista. as sinetas dos pubs à espera de serem tocadas, os saltos rimando com o som rasgado das roupas cuidadas em movimentos acelerados ou as conversas apressadas entre cigarros e auriculares em nada semelhantes a um sketch de coffee & cigarretes. envolto num ruído omnipresente, um vaivém mecanizado, feito de uma massa anónima, o ruído urbano que vestimos como uma segunda pele até se tornar tão nosso que o esquecemos. o caos re-emerge com a passagem pontual dos camiões de limpeza: 1. attack, 2.sustain e 3.decay saiem assim como entram no nosso campo sonoro, autênticos invasores. silêncio enfim, qual decomposição espectral, fixo-me enfim no som do abrigo/ centro comunicações e depósito que ninguém quer. afinal que outro som para o indesejado que não o vazio?” — Gonçalo Vasconcelos
“Zvuk kapek deště tleskajíce o betonový chodník se prolíná se zvukem kapek tlumeným vrstvami listí. Cyklisté vynořujíce se z povzdálí, rozrážejí vzduch svými koly a znovu mizí v dáli. Zvuk vzduchu proplétající se mezi dráty jejich kol je roztříšen do prostoru. I tato zvuková stopa však rychle mizí s cyklisty. Je smazána tichem parku. I déšt utichl. Neustálé napětí je ale způsobené auty, projíždějícími kolem parku. Rytmicky pulzující proud mermomouce vysílá své zvukové signály do prostoru klidu. Brukot rozjíždějících se motorů se proplétá se ostrým skřípáním brzd a společně útočí na pomyslnou hranici mezi dvěmi odlišnými světy. Tento nevítaný rytmus je jen občasně přerušen hlubokým chvěním chodníku způsobeným běžci, společně s pravidelným rytmem jejich dechu. Pomalu slábnoucí zvuk vody omotajíc se kolem kol cyklistů občasně vypráví příběh nedávného deště. Mírnější chvění chodníku způsobené chodci, kteří přinášejí nové příběhy z venčí a společně je splétávají v jeden. Útržky jejich rozhovorů dělají každou chvilku jedinečnou. S přibývající četností chodců se osobní příběhy stávají čím dál tím více roztříštěné a splívají v jeden. Míra emocí vypravěčů je úměrná míře vepsání jejich příběhu do sdíleného příběhu místa. Prudký řev dětí příběh náhle zcela přepisuje. Drkot tříkolek o nerovný povrch chodníku upozorňuje na přítomnost vynořujících se kamenů. I děti jsou nachvíli přerušeny spěchající sanitkou houkajíc o pomoc. Listy se znovu ozývají. Nyní vedou rozhovor s větrem.” — Eliska Pilna
“Solo tu oído
Una pausa en el bullicio de la calle
Que ya solo se oye a lo lejos por un lado de la avenida
Un silencio relativo en el constante traqueteo del centro de Londres
Pero aquí se respira
Conversaciones fugaces de vidas atareadas
Empresarios van y vienen
Unos tacones se clavan en el oído contra el frío cemento
Y otra vez silencio
Silencio que cuenta la locura de un instante en pausa
Ficticio
Y llegó el momento de partir
El momento de unirse al ruido y ser uno más del desorden londinense.”
— Felipe Alvarez-Santos